Globalizace z lidí dělá masu.

Pojďte se sladce zamotat do motivu dvojic.

Dnes je poslední školní den. A taky začátek letních prázdnin. Místo abychom se těšili na koupání a opalování, budeme se dívat, jak se zvedá hladina vody v řekách.

Přečetl jsem si zrovna odpoledne, že bych neměl sledovat televizi před spaním. Ale dopoledne či odpoledne, pokud si nepustím něco z videotéky atd. dávají spíše lehčí žánr, většinou méně zajímavý.

Je mnoho cest, které svět nabízí člověku, aby ho vedly k domnění, že sám o sobě může dosáhnout štěstí! Ale jak je možné mluvit o štěstí, aniž bychom mluvili o pokoji srdce? Vnitřní pokoj znamená nejprve nepřítomnost rozporů s Bohem a se sebou samým. Když mluvíme o této otázce, odezvy jsou různé: ,,Pokoj? Ten si přeji více než co jiného, ale nevím, jak ho obdržet," nebo: ,,Můj stav a poměry jsou pravý opak toho, co si přeji. Jak by bylo možné to změnit?" anebo: ,,Jaká utopie, jaký nesmysl!"

Vyrovnej se s tím blátem, které je v tobě

Tak přemýšlím, zda ze mě bude spisovatel či nikoliv. Vašek se pomalu blíží k tisícovce a já? Ale nebudu to poměřovat. On sám napsal, že nezáleží kolik toho člověk napíše, ale spíše je důležité, o čem to je a jak člověk píše.

Mnoho doteků, jenž se rozplynou, mnoho doteků, které navždy zaniknou...

Vlastně ani nevím, co jsem chtěl dnes původně napsat, ale když se dívám na toto číslo, pak musím uznat, že pracuji. Tolik článků, úvah, povídek, názorů a komentářů si samo o sobě říká, dát si nemalou pochvalu.

Vlastně nejen přečetl. V pondělí jsem si koupil od jednoho prodejce časopis Nový prostor. Velmi zajímavý časopis.

Tak toto jsem objevil náhodou na jednom vyhledávači, byť jsem hledal zcela jinou stránku. Myslím, že jsem nedávno četl o tom, jak jeden významný posel boží sedí na obláčku a kleje. I zeptal se nově příchozí do ráje Boha."Co tam ten člověk dělá?" A Bůh odpověděl, "celý život v sobě držel zlobu a vždy se snažil tvářit příjemně před lidmi. On nemůže vstoupit do ráje, jelikož mu bude dlouho trvat, než ze sebe dostane vše, co skrýval celý život."

Báseň od nového autora, Daniela Marcikána. Přeji Vám příjemnou pohodu, při čtení jeho veršů.

Bible nás varuje před mylným názorem, Bůh nevidí do našeho srdce nebo že je možné Stvořitele vyloučit ze svého života. Takový postoj není nic jiného než ,,převrácenost", jak to vyjadřují slova, která čteme v Izajáši 29/16 : Je to vaše převrácenost, jestliže je hrnčíř oceňován stejně jako hlína. Což říká dílo tomu, kdo je udělal: "On mě neudělal"? Což výtvor řekne o svém tvůrci: "On ničemu nerozumí"?

Člověk nevidící od mládí i ten později osleplý by si asi příliš neuvědomoval svůj handicap, kdyby mu jej vidící tak často nepřipomínali. Málokdy je cílem posměch, častěji přílišná ohleduplnost nebo falešný soucit a někdy jen nedorozumění.

Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít. Mark Twain

Je to dávno, co jsem si myslel, že když opustím školu, že je konec učení. Ale není tomu tak. Když už si o sobě myslíme, že jsme zvládli spoustu věcí, máme před sebou další úkoly. Stále se učíme. Dnes jsem pochopil jednu důležitou věc, kterou jsem se již mnohokrát zabýval, ale vysvětlil jsem si jí až nyní. Jak napsala předchozí autorka. Člověk pochopí až sám pozná.

Komáří vrch 951 m n.m. Dlouho nedostižná hora. Výstup na vrchol trval více než čtyři hodiny, ale vzdálenost k němu byla pouze 4 km. V mých jedenácti letech, to byl cíl, který jsem musel překonat.

Hodně dlouho jsem přemýšel o tom, kde a jak pomáhat. Nikdy mě nic nenapadlo. Zdravotně potiženým, starým lidem, lidem s rakovinou? Vozíčkářům? Ale jistě všichni uznáte, že největší pomoc od nás potřebují děti. A tak jsem si vybral jeden příběh, který jsem náhodou našel na internetu. Sám jsem otec dvou dcer a myslím, že je to důležité. A zde jeden z příběhů:

Život je krásný, život je hořký, ale stojí za to, ho žít...

Ležel jsem sám, bojoval i se slzami, hledal nějaký pevný bod, o který bych se mohl opřít, možná člověka, který by mi mohl pomoci?